Neviděli jsme se dlouho, tak velkou odmlku jsme neměli. A tak jsem hodně nervozní, ale nakonec nás to zase zavedlo zpátky k sobě, ta touha je silnější, než zášť, co jeden k druhému cítíme. Kráčím k tvému bytu a hlavou se mi honí miliony myšlenek, přehodím velkou černou tašku plnou pomůcek do druhé ruky a než zazvoním kontroluji v zrcátku svou vizáž. Rudé rty, lehký look style. Mini šaty, kozačky, červené spodní prádlo. Vypláznu na sebe jazyk do odrazu a stisknu zvonek.
Nesnáším čekání a on jako obvykle neotvírá. Pousměji se, trest ho totiž nemine, možná to ví a dělá to schválně. Zvoním znovu a mám vztek. Konečně se ozve bzučák a i já si dávám na čas. Ve výtahu nasazuji svůj výraz. Hra začne, jen co se za mnou zavřou dveře. Plánuji si…nebudem mluvit, není o čem, chceme oba jen to jedno. Jsem vzrušená a trošku nejistá, ale nesmím to dát na sobě znát, nechci aby věděl, jak moc ho chci, jak moc mně chybí, chybělo jeho tělo.
Vstupuji do mně tak známého prostoru, nerozhlížím se a v botech jdu rovnou do pokoje, otáčím se k němu. Koukáme jeden na druhého. Podlomují se mně kolena a víc neunesu, musí slyšet jak mi buší srdce. Najednou jde rázným krokem ke mně a dá mi bolestivou facku, druhou, třetí, tluče mě, vím za co to je, zlobí se, nesnáší mě za to všechno, co jsem nám způsobila.
I přestože jsem v šoku vývojem situace, nebráním se, nemůžu, nejde to, přitahuje si mě a pevně chytí. Není ale drsný, najednou mě hluboce políbí, jsem úplně mimo. Háže mě na postel, vyrhnuje šaty, mačká prsa. Jedním trhnutím mě zbaví kalhotek a šoustá mě, jinak to nazvat nelze. Pořád mám na sobě vysoké boty, ale to, že jsme oba oblečení, mě dostává do krajních mezí mé bídné zvrácené duše. Tenhle druh bolesti je pro mě jako doušek teplého kakaa. Ztracená, smutná “masochistka”. Proto doslova šílím, když mě šuká jako by to bylo naposledy.
“Bolest uvnitř mě a bolest vně”. Každý jeho dotek je ta známá přetransformovaná, tekutá ostrá slast, která mi prosykuje mezi zuby a zavírá mi oči, pokaždé, když mi to dělá. Jen s ním vnímám své emoce, až s ním jsem si uvědomila, že nejsem mrtvá a že žiji.
Nevím čí jsem, když se mnou skončí. Mohl by se mě zeptat jak se jmenuju a já bych nedokázala odpovědět. Celá se třesu, tohle v plánu nebylo, oba si to uvědomujeme, ale touha byla silnější, ovládla nás, zase.
A teď ovládnu já jeho. Proto jsem tu a tak promlouvám hodně nejistým hlasem, nesnáším se za to. “Do koupelny, seš špinavá děvka a ty nemá nikdo rád!”, David se dívá, ví, že tohle selhání mě vykolejilo, pousměje se, viděl to co jsem nechtěla, uviděl, že má i po tak dlouhé době na mě vliv. Proto tedy vstávám, chytám ho za vlasy, podkopávám mu nohy. Je na všech čtyrech. “Neslyšel si!?”. Syknu výhružně. Beru tašku a poutám si ho na vodítko a švihám důtkou přes zadek. Je oblečený, nebolí ho to tolik, jak bych si přála. Proto mu přikazuji se svléknout. Udělá to v mžiku. “Před koupelí si tě trošku prohlédnu pejsku, jestli je vše tak jak má.”
Natahuji gumové rukavice. Nehodlám se tou špinavou děvkou znečistit. Lehá si na postel, svazuji mu ruce i nohy. Má na to speciální poutka. Chudáček neví co ho čeká.
Klapky na oči, roubík do pusy, bude řvát a nikdo nestojí o problémy. Podvazuji koule, už mu zase stojí, zná pravidla i když před chvílí to bylo jinak, teď už je zase jen můj.
“Milý hafíčku, vždycky sis stěžoval na svůj porost na hrudi, že se ti nelíbí. Zišťuji, že si měl pravdu a tak před koupelí tě nečeká jen prohlídka, ale i trhání voskem.”
“Až s tebou skončím, budeš mít pleť jako batole.”
Cukal ses a chtěl si nejspíš protestovat, smůla. “Aby to bylo zajímavější budu ti klást různé otázky. Když se mně odpověď líbit nebude, strhnu ti proužek s voskem, kterým oblepím tvé chlupaté tělo a potrestám tě. Pokud se mně líbit bude i tak ti strhnu proužek, ale možná tě i odměním.” Než ho pomatlám voskem, tak ho nejdřiv chvilku vzrušuju. Nesnáším to, vím jak to bolí, ale on si to zaslouží.
Když je jeho tělo konečně pokryté, začínám s otázkama. Ptám se na všechno možné, od absurdních otázek, po normální až šílené. Vždycky mu vyndám na odpověď roubík z pusy. Bojí se odporovat, čemuž se nedivím. Nemusím snad dodávat, že ani jedna odpověď mě neuspokojila, tudíž ho trestám jak můžu.
Fackování, kousání, kolíčkuju mu bradavky a pak se bičíkem strefuji, smůla pro něj že mám tak blbou mušku. Snáší to a jeho tělo je rudé, na dotek ho musí pálit, stekají mu po obličeji krůpěje potu i slz, ale ja nepřestanu. Slízávám z něj tekutiny, funím mu vzrušeně do ouška, trhám proužky s voskem a směji se.
Dokud jeho tělo nebude dokonale hladké, dokud na něm nebude ani jeden chloupek, bude trpět. Všímám si, že z bolesti kterou zprvu cítil, přechází do rozkoše. Přijmul jí za svou a místo pekla se mu to líbí. Lidská mysl je zajímavý nástroj. Švihám ho bičíkem přes jeho naběhnutý penis a varuji ho, že nesmí stříkat. Proto, když vidím, že už je kousek od neuposlechnutí přestávám a to je možná ten nejhorší trest. Směju se mu a odtrhávám poslední proužek. Teď je krásně hladký a nemůže nic.
Jistým způsobem mi to dělá dobře. Nastává čas prohlídky a já si vychutnávám jeho bezmoc, jsem vzrušená a tak mu sundavám roubík a přikazuji aby mě vylízal.
Zasedávám ho zády k němu a bolestivě mu mačkám bradavky, kroutím se a omezuji mu přísun vzduchu, plácnu ho po péru, které najednou stříká. Rozčílí mě to. “Takže ty sis dovolil ses udělat a tvá paní co, ty šmejde?!” Rozvazuji ho a kopu do něj. “Plaz se do koupelny ty nadržený prase!!”
Šoupeš se, ale musí to bolet. Tvá pokožka je až moc citlivá. Chtěla jsem ho namazat zklidňujícím krémem, ale má smůlu. Sedíš ve vaně, tělo v jednom ohni, nedíváš se. Za to já t sleduji, vychutnávám si tě a ukládám do paměti tvé ponížení.
Drsně tě myju. Jseš jak zraněné štěňátko, napadne mě, a najednou se můj pohled změní. Nevím co to vyvolalo, mám chuť tě obejmout. Cítim tolik něhy, chci se tě dotknout, tím dotekem říct promiň, promiň za všechno, chci křičet. Je toho tolik co bych chtěla, ale mlčím jako vždycky a bojuji sama se sebou. Slzí mně oči a celá se chvěji.
Možná vycítíš můj zmatek, otáčíš se na mě, díváš se mi do očí i když to nesmíš. Jakoby v tom bylo všechno, zloba, smutek, vztek, láska, pochopení. Ale nic neuděláme i ty mlčíš a já ti stříknu vodu na obličej a zruším ten okamžik. Tiše říkám, šukej mě, udělej mi to, ale ty se nesmíš udělat. A tak vyskakuješ z vany a bereš si mě podruhé, tvé zraněné tělo, léčí mou duši. Když se pod tebou svíjím v křeči, vyndaváš ho a z těžka se ovládáš. Lesklý pohled.
Vstávám a odcházím pro dětský olej a jemně zchlazuji tvé tělo, laskám tě, sedíš ani nedutáš, lehce ti ho přišlapuji, slabě vzdycháš chceš víc. Točím ti ho pod svou botou jak žížalu a šeptám ti do ucha, jak moc odporný mi si. Zvrácená psychylogie. Obcházím z druhé strany a třu se o tebe. Drásám ti už tak bolavá záda a koncem obojku tě švihám přes naběhlý penis a přiškrcuju tě. Trhnutím donutím tvé tělo kleknout na všechny čtyři a bez připravení ti do análu zasunu prst a dovolím šepotem stříkat. Myslím, že by si stříkal i kdybych ti to nedovolila. Pohladím tě po tváří, necukneš, nechám tě tam ležet, vemu si věci a bez pozdravu odcházím. Když zabouchnu dveře, musím se o ně opřít, slyším že i ty stále ležíš. Pousměji se a zaklepu. Takhle to skončit nemá.